Povinnost je dána ust. §§ 81 a 82 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. Konkrétní nastavení povinnosti pro jednotlivé kalendářní roky:

• 2014
• 2012, 2013
• 2011
• 2010

Způsob výpočtu plnění povinného podílu je dán vyhláškou č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti, konkrétně částí čtvrtou. Vyhláška ve znění jednotlivých let:

• 2012, 2013, 2014
• 2011
• 2010

Pokud chce zaměstnavatel postupovat tak, že uhradí do státního rozpočtu odvod za osoby se zdravotním pojištěním, které nezaměstnává, musí tak učinit do 15. 2. následujícího roku.

Průměrné mzdy za I. až III. čtvrtletí jednotlivých let, potřebné pro výpočet výše odvodu do státního rozpočtu, jsou uloženy zde.

Pro odvod do státního rozpočtu je třeba na webových stránkách příslušného úřadu práce najít číslo účtu. Čísla účtů aktuální ke dni 18. 12. 2012 jsou zde, případně zde.

Další informace jsou pak na webu MPSV.

Aktuální znění zákona:

§ 218 zákoníku práce

1. Čerpání dovolené podle § 211 je zaměstnavatel povinen zaměstnanci určit tak, aby dovolenou vyčerpal v kalendářním roce, ve kterém zaměstnanci právo na dovolenou vzniklo, ledaže v tom zaměstnavateli brání překážky v práci na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody.
2. Nemůže-li být dovolená vyčerpána podle odstavce 1, je zaměstnavatel povinen určit ji zaměstnanci tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku, není-li v odstavci 4 stanoveno jinak.
3. Není-li čerpání dovolené určeno nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, má právo určit čerpání dovolené rovněž zaměstnanec. Čerpání dovolené je zaměstnanec povinen písemně oznámit zaměstnavateli alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnavatelem na jiné době oznámení. 
4. Nemůže-li být dovolená vyčerpána ani do konce následujícího kalendářního roku proto, že zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným nebo z důvodu čerpání mateřské anebo rodičovské dovolené, je zaměstnavatel povinen určit dobu čerpání této dovolené po skončení těchto překážek v práci.

Výše průměrné mzdy za I. až III. čtvrtletí roku:

Judikát konstatuje, že: …statutární orgán provádí právní úkony směrem dovnitř společnosti (činí právní úkony v pracovněprávních vztazích jménem zaměstnavatele, provádí jmenování a odvolání do funkcí, jež se tímto způsobem obsazují). Samotná okolnost, zda statutární orgán provádí úkon směrem dovnitř společnosti nebo navenek (jako jednatel či jako pověřenec „obchodním vedením společnosti“), nic nemění na tom, že jedná jako statutární orgán a že tato činnost není druhem práce ve smyslu ustanovení § 29 odst. 1 písm. a) zák. práce. Právní předpisy ani povaha společnosti s ručením omezeným nicméně nebrání tomu, aby jiné činnosti (odlišné od výkonu funkce jednatele) vykonávaly fyzické osoby pro obchodní společnost na základě pracovněprávních vztahů“.

Důsledkem judikátu pak je, že ředitel společnosti nemá nárok na nemocenské a důchodové pojištění z titulu absolutně neplatné pracovní smlouvy. Pokud je současně jednatelem s.r.o., na nemocenské pojištění nemá nárok, na důchodové pojištění by pak měl mít nárok z titulu činnosti jednatele, pokud je jeho výše příjmů dostatečně vysoká. Členové statutárních orgánů akciových společností jsou na tom hůř: kromě nemocenského pojištění nemají nárok ani na pojištění důchodové.

Rozsudek Nejvyšího správního soudu je v současné době (únor 2011) předmětem ústavní stížnosti. Výsledek však nelze předvídat. Stejně tak je momentálně obtížné vyvodit ze současné situace nějaký smysluplný definitivní závěr, který přežije následující vývoj.

Dovolujeme si tedy doporučit následující: historii zatím nechat být a vyčkat výsledku ústavní stížnosti. Pokud má jednatel či člen statutárních orgánů pracovní smlouvu s popsanou náplní práce, je vhodné, ba nutné, ji okamžitě zrušit a řídící činnost vykonávat v obchodně právním rámci jako jednatel či člen statutárního orgánu.

Varianty podle ust. § 7/1/a ZPOJSZ (rozdíl obou variant je ve výši nemocenského pojištění:

1. 25 % z vyměřovacího základu
2. 26 % z vyměřovacího základu, přičemž se odvod pojistného snižuje o polovinu vyplacených nemocenských

Výběr varianty 2 musí zaměstnavatel podle ust. § 7/2 ZPOJSZ) oznámit příslušné OSSZ do 20. ledna roku, pro který si variantu vybral. K pozdějšímu oznámení nebude přihlédnuto. Pokud si zaměstnavatel nevybere variantu 2, bude platit automaticky podle varianty 1.

Výběr ze dvou variant sazeb pojistného má ten smysl, že zaměstnavatel, který si vybral variantu 2, je oprávněn podle ust. § 9/2 ZPOJSZ ponížit odvod pojistného o jednu polovinu náhrad mzdy, které je povinen podle ust. § 192/1 ZP vyplatit svým zaměstnancům z důvodu nemoci v prvních dvou (v letech 2011 až 2013 třech) týdnech.

Rozdíl 1 procentního bodu v pojistném (fakticky bude zaměstnavatel ve variantě 2 odvádět o 4 % vyšší pojistné, než ve variantě 1) se na první pohled nezdá být podstatný. Případná vratka poloviny vyplacených nemocenských teoreticky může být zajímavá.

Podle našich výpočtů u klientů s nejvyšším počtem neschopenek se však ani v jednom případě varianta 2 neukázala výhodná, i když jsme vyplacené náhrady mezd počítali na tři týdny.

Podle našeho názoru bude varianta 2 bude výhodná pouze pro zaměstnavatele s výrazně vysokým množstvím neschopenek. Pro běžného zaměstnavatele je výhodné zůstat varianty 1. Stát si to zřejmě dobře spočítal. Rozhodnutí však musí každý zaměstnavatel učinit sám.

Ust. §34 odst. 2 zákoníku práce navíc definuje pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, které, pokud není specifikováno, je shodné s místem výkonu práce. Toto pracoviště může tedy být odlišné od místa výkonu práce.

Obecně lze doporučit obě tato místa sloučit. V případě, že zaměstnanec má bydliště v jiné obci, než místo výkonu práce, pak je vhodné jako pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad stanovit místo bydliště. Zjednoduší se tak definování pracovní cesty.

Pokud je v pracovní smlouvě dohodnuto více míst výkonu práce, vidíme problém v tom, zda je cesta z jednoho místa výkonu práce do jiného pracovní cestou. V této souvislosti považujeme za vhodné dát do pracovní smlouvy jediné místo výkonu práce.

Důležité je také určení místa začátku cesty. Z ust. §43 odst. 2 zákoníku práce lze dovodit, že místem začátku cesty může být tzv. pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad. Toto místo je vhodné sjednat přímo v pracovní smlouvě, příp. v jejím dodatku.

Určení, zda se jedná o pracovní cestu, má svůj význam. Jde o to, kdo nese náklady této cesty a případné následky, pokud během cesty dojde k nehodě. V případě pracovní cesty náklady nese zaměstnavatel, v ostatních případech pak zaměstnanec.

Podle našeho názoru není zcela jasné, jakou cestou je přesun zaměstnance z jednoho místa výkonu práce do druhého. Z definice se zdá, že se o pracovní cestu nejedná. Z opačného pohledu se předchozí závěr zdá absurdní.

Požádat o zúčtování záloh může ovšem jen ten zaměstnanec, který splní současně všechny následující podmínky:

• není povinen podat daňové přiznání za uplynulý rok a nebude podávat přiznání ani dobrovolně
• v uplynulém roce pobíral mzdu pouze od jednoho nebo od více plátců daně postupně včetně mezd zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi těmito plátci dodatečně v době, kdy poplatník pro ně již nevykonával závislou činnost nebo funkci
• podepsal u všech těchto plátců prohlášení poplatníka
• požádá písemně o provedení ročního zúčtování záloh posledního z uvedených plátců daně podpisem v oddíle III. prohlášení poplatníka
• požádá nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období
• dodá veškeré doklady k zúčtování záloh do 15. února po uplynutí zdaňovacího období

K povinnosti podat daňové přiznání: podle § 38g/2 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů (ZDP) daňové přiznání není povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti pouze od jednoho a nebo postupně od více plátců daně včetně doplatků mezd od těchto plátců. Podmínkou je, že poplatník podepsal u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení poplatníka, a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň srážkou, nemá jiné příjmy vyšší, než 6 000 Kč. Rovněž není povinen podat daňové přiznání poplatník, jemuž plynou pouze příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky ze zahraničí, které jsou vyjmuty ze zdanění.

Datum 15. února je nepřekročitelné. Pokud není požádáno a nejsou dodány veškeré podklady (které pak logicky musí mít datum do 15. února včetně), zaměstnavatel NESMÍ zúčtování záloh provést. Zúčtování záloh pak zaměstnavatel provede do 31. Března. Přeplatek na dani se vrací zaměstnanci, pokud je vyšší, než 50 Kč. Zákonný rámec zúčtování záloh je dán §38ch ZDP.

• zálohová
• srážková podle tzv. zvláštní sazby daně

Srážková daň se použije u mzdy, která splňuje současně tyto podmínky:

• jde o mzdu, vyplácenou zaměstnavatelem se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky nebo o příjmy, vyplácené zaměstnavatelem se sídlem nebo bydlištěm mimo území České republiky, který má ale na území České republiky stálou provozovnu
• jde o příjem, který před zvýšením o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel, u téhož zaměstnavatele nepřesáhne za kalendářní měsíc určitou částku (od roku 2004 je touto částkou 5 000 Kč)
• jde o příjem ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, nebo o tzv. funkční požitky
• zaměstnanec u zaměstnavatele nepodepsal prohlášení poplatníka

Ve všech ostatních případech je uplatněna daň zálohová.

Sazba daně srážkové je dlouhodobě 15%. Daň zálohová koresponduje s daní z příjmů fyzických osob z ostatních příjmů. V současné době je tato daň rovná ve výši 15%, v minulosti byla ovšem uplatňována progresivně od 12% do 32% podle výše příjmů; do budoucna se opět uvažuje o návratu k progresivním sazbám.

Mezi daní zálohovou a srážkovou je zásadní rozdíl:

• příjem,z něhož je daň vybíraná srážkou je zdaněn definitivně a již se nepřipočítává k celkovým příjmům poplatníka. Toto je důležité v době, kdy je daň progresivní, neboť součtem všech příjmů se zvyšuje základ daně a tím i samotná daň.
• daň zálohová již pojmově říká, že se jedná o zálohu, která bude definitivně vyúčtována poskočení roku ze všech příjmů poplatníka. Mzda, ze které je vybírána zálohová daň, se sčítá s ostatními příjmy poplatníka.

Velmi často vysvětlujeme klientům, jakou sazbu použít, protože velmi záleží na zaměstnanci a struktuře jeho příjmů. Použití srážkové daně lze totiž částečně ovlivnit. Pro některé poplatníky je výhodná, pro některé zase nevýhodná.

Srážková daň je výhodná, pokud má poplatník jiný základní příjem, kde vyčerpá své daňové slevy. Pak je obecně vhodné pro další příjem, splňující podmínky, použít srážkovou daň. Tento další příjem se pak nepřipočítává k příjmům ostatním a nezvyšuje tak daňovou progresi (pokud existuje). Typicky se jedná o zaměstnance, který si kromě svého hlavního zaměstnání přivydělává brigádou.

Naopak pro poplatníka, která nemá jinde příjem, je srážková daň nevýhodná, neboť´zde nelze uplatnit daňové slevy (protože není podepsáno prohlášení). Typicky se jedná o studenta, která má jen jeden malý příjem z brigády. V některých případech se ovšem nedá rozhodnutím daň optimalizovat. Např. poplatník, který má dvě brigády ve výši splňující podmínku pro srážkovou daň, v jedné z nich prohlášení podepíše (ovšem nevyužije své daňové slevy), ale ve druhé pak již podepsat prohlášení nemůže.

Vlastní formulář PP je možné si před vyplněním prohlédnout zde. Jedná se o verzi 19, platnou pro rok 2009.

PP je dokument, který zaměstnanec podepisuje ve svém hlavním zaměstnání – to je buď jeho jediné zaměstnání, nebo zpravidla to z více souběžných zaměstnání, kde pobírá nejvyšší příjem. Na základě podepsaného PP pak mzdová účetní uplatňuje zaměstnanci daňové slevy, na které má zaměstnanec nárok (a které doloží). Bez podepsaného PP daňové slevy uplatnit NELZE. PP může zaměstnanec podepsat i v případě, že souběžně se zaměstnáním je zároveň osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ).

Obecným pravidlem je, že zaměstnanec NESMÍ PP podepsat souběžně ve více zaměstnáních, protože by daňové slevy v rozporu s právními předpisy čerpal víckrát, než mu náleží. Zaměstnanec ale může v případě, že změní zaměstnání, podepsat PP v tomto novém zaměstnání, neboť ukončením zaměstnání předchozího v něm přestal čerpat daňové slevy a naopak je začal čerpat v zaměstnání novém.

Formulář PP obsahuje osobní údaje a tři oddíly I, II, III a je připraven pro údaje celkem tří kalendářních roků, ovšem za předpokladu, že zákonodárci nebudou neustále přinášet nové změny, které mají obvykle za následek změnu formuláře.

Formulář začíná osobními údaji, které obvykle problémem nebývají.

Oddíl I. obsahuje celkem tři body:

• bod 1 vyplní každý. Obsahuje rok a zároveň se škrtne (nehodící se škrtněte) volba „neuplatňuji“. Tím se zadá rok, pro který prohlášení platí.
• bod 2 vyplní pouze ti, kteří pobírají nějaký důchod; do tabulky se napíše, jaký
• bod 3 vyplní pouze ti, kteří mají děti do 26 let a hodlají na ně čerpat daňovou slevu. Do tabulek se pak zadají zvlášť děti nezletilé, pak zletilé a děti, které jsou držitely průkazu ZTPP.

Oddíl II. obsahuje vlastní prohlášení poplatníka. Ten zde podpisem prohlašuje, že neuplatňuje daňové slevy současně u jiného plátce a že si je vědom následků, pokud toto prohlášení neodpovídá pravdě. Dále následuje tabulka, do které je třeba zaznamenat všechny změny, ke kterým došlo poté, co prohlášení bylo podepsanáno; např. narození dítěte, ukončení studia apod. V následující tabulce je pak prostor pro datum a vlastní podpis. V poslední tabulce potvrzuje zaměstnavatel, že veškeré údaje, které poplatník v prohlášení uvedl, byly ověřeny a doloženy.

Oddíly I. a II. se vyplňují a podepisují nejpozději do 15 února kalendářního roku, případně do 30 dní po vstupu do zaměstnání; v podstatě vždy před tím, než se počítá první mzda. Pokud se tak nestane, může poplatník prohlášení podepsat dodatečně a to nejpozději do 15. února následujícího roku (tedy nejpozději současně s oddílem III.)

Oddíl III. slouží jako žádost poplatníka, aby mu zaměstnavatel provedl roční zúčtování záloh na daň. Poplatník zde prohlašuje, že:

• není povinen podat přiznání k dani z příjmu fyzických osob za uplynulý kalendářní rok
• že v uplynulém roce neměl kromě mezd jiné příjmy vyšší, než 6000 Kč
• že v uplynulém roce pobíral mzdu pouze u jednoho plátce nebo postupně od více plátců; tedy že nepobíral mzdu od více plátců souběžně

Bylo-li plátců mzdy více, je třeba je uvést v následující tabulce. Pokud poplatník uplatňuje daňovou slevu z titulu úroků z úvěru použitého na financování bydlení, vyplní následující tabulku vespod strany 3 PP. Na poslední straně PP jsou poslední dva body. V prvním je třeba uvést manžela (manželku), pokud poplatník požaduje využít daňovou slevu z titulu nízkých příjmů manžela (manželky). Druhý bod pak obsahuje všechny ostatní možnosti daňových slev a poplatník zde uvede údaje o těch, které se ho týkají. V tabulce na konci pak potvrdí správnost údajů podpisem.

Oddíl III. se vyplňuje a podepisuje až po skončení roku nejpozději do 15 února roku následujícího. Ve stejné lhůtě musí poplatník dodat i veškeré podklady, kterými prokáže údaje, uvedené v PP. Toto datum je nepřekročitelné, pokud to poplatník nestihne, zaměstnavatel NESMÍ zúčtování záloh provést.