Podle ust. §34 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je jednou z povinných součástí pracovní smlouvy místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána. Z dikce zákona lze dovodit, že míst výkonu práce může být více, nejen jedno. Podle našeho názoru navíc musí být tato místa výkonu práce přesně specifikována. Nelze je stanovit obecně, např. všechny provozovny zaměstnavatele. Důvod spatřujeme v tom, že na těchto místech se musí obě strany pracovní smlouvy dohodnout předem, což u nepřesně stanovených míst nelze předem splnit.
Ust. §34 odst. 2 zákoníku práce navíc definuje pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, které, pokud není specifikováno, je shodné s místem výkonu práce. Toto pracoviště může tedy být odlišné od místa výkonu práce.
Obecně lze doporučit obě tato místa sloučit. V případě, že zaměstnanec má bydliště v jiné obci, než místo výkonu práce, pak je vhodné jako pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad stanovit místo bydliště. Zjednoduší se tak definování pracovní cesty.
Pokud je v pracovní smlouvě dohodnuto více míst výkonu práce, vidíme problém v tom, zda je cesta z jednoho místa výkonu práce do jiného pracovní cestou. V této souvislosti považujeme za vhodné dát do pracovní smlouvy jediné místo výkonu práce.